Platy, které mimo jiné získáte
Student Akademie - 150 Yenů-měsíčně
Genin - 250 Yenů-měsíčně
Chunnin - 580 Yenů-měsíčně
Jounnin - 900 Yenů-měsíčně
ANBU - 1200 Yenů-měsíčně
Medic ninja - 1300 Yenů-měsíčně
Třída S - 1300 Yenů-měsíčně
Nukeninové(ztracený ninja) - 1200 Yenů-měsíčně
Dešifrovací tým - 1300 Yenů-měsíčně

Nezapomeňte, že je tu ta temná strana, a to Akatsuki.
Můžete si napsat o doplnění schopností u jedné dovednosti
(které budete plně ovládat třeba Kekkei Genkai)

Plat za zapomenuté měsíce všem rozdán :)

Jinchurriki:
Shukaku - jednoocasý - Ryuu Sabaku
Nibi - dvouocasý - Judai Tsukura
Sanbi - tříocasý - Kenji Saito
Yonbi - čtyřocasý - GredoX Namikaze
Gobi - pětiocasý - Kaito Takahashi
Rokubi - šestiocasý - Keiko Yamanaka
Schichibi - sedmiocasý - Shin Yunta
Hachibi - osmiocasý - Kaneki Uchiha
Kyuubi - devítiocasý - Machiko Pakura Wagaki


ZKOUŠKY | MISE | ÚROVNĚ | PSANÍ C A D MISÍ

| HISTORIE KLANŮ |Sedm legendárních šermířů|EVENT

MISE

10. ledna 2014 v 14:30 | Machiko(adminka)
Ahoj...tak sem můžete psát D-mise a C-mise.
A - musí být vypravěč
B - musí být vypravěč
C - nemusí být vypravěč, ale může zasáhnout
D - bez vypravěče
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (513)
Zobrazit starší komentáře

501 Darius Darius | 12. října 2015 v 16:02 | Reagovat

Vypočujem si úlohu od Hokageho a vyberiem sa na misiu. Podľa spisu by malo ísť o biele mačiatko ktoré sa zatúlalo niekde v štvrti klanu Yamanaka. Prechádzam celou ulicou a keď už mám chuť to vzdať tak ju zbadám na poslednom strome v štvrti. Pokúšam sa na mačiatko volať, ale ignoruje ma a nehýbe sa. Pokúsim sa naň vyliezť ručne ale po chvíli spadnem na zem *pomyslím si aký som ja tupec* /:-D / vytiahnem kunaie a pomocou nich sa vyškriabem až ku mačiatku, ktoré sa rozhodne mi doškriabať celú tvár a tak celý od krvi nesiem mačiatko jeho majiteľovy. Tá mi poďakuje a vrátim sa do sídla Hokageho.

502 Mayu Uchiha Mayu Uchiha | 12. října 2015 v 17:48 | Reagovat

[501]: schváleno

//bože a už ber něcop s rozumem bože můj

503 Takeru Hyuuga Takeru Hyuuga | 15. listopadu 2015 v 19:25 | Reagovat

Vlastná misia D – Triedenie kníh a zvitkov v knižničnom archíve.

Je večer, teda čas kedy väčšia ľudí lieta niekde vonku s kamošmi, prípadne inak blbne... a teda nelapí v knižnici ako dajaký suchári. Je to teda ideálny čas pre takého človeka ako ja, aby splnil zadanú úlohu.
Keď som prišiel do knižnice, skutočne zívala prázdnotou. Teda až na pár dobrých duší (knihomoľov a lúzrov), ktorý nevedia čo so životom... Zastavil som sa u knihovníka, ktorý po obdržaní potvrdenia o misii od kageho ma ihneď zaviedol do archívu.
Väčšiu miestnosť som snáď ešte nevidel. Išlo sa k nej cez široké, avšak dosť strmé schody do podzemia. Podotýkam že tie schody boli fakt dosť dlhé. Ale po zhliadnutí veľkosti onoho archívu som pochopil prečo.
S knihovníkom som došiel skoro až k ľavej stene (rad 78 A7 bolo písané z boku na policiach). Tam bola tak úhľadne ako sa len dalo, bola poskladaná celá kopa kníh a zvitkov. Bolo ich snáď tisíc, všetky v nerovných komínoch, ktoré čochvíľa hrozili spadnutím.
„Tak, ruče do toho mladý!“ Mrkol na mňa knihovník, podal mi plán archívu a s úsmevom na perách odkráčal...

Musím povedať, že zo začiatku som mal s toho trochu obavy. No... trochu väčšie obavy. Už len triedenie zvitkov a ukladanie zvitkov mi zabralo pár hodín. Je pravda že by som to zvládal aj rýchlejšie, ale zo zvedavosti som si v nich sem tam aj študoval. Docela ma to upokojovalo. Medzi ľuďmi sa cítim nesvoj, aj keď to nikdy nedávam najavo. Ale tu, medzi hŕbou papiera...
Prosto sa dá konštatovať, že aj napriek pôvodným obavám sa z toho vykľula fajn práca. Ani následné triedenie kníh mi nepripadalo zle. Misiu som splnil behom necelých siedmich hodín a s knižnice som odchádzal aj so štósom poznámok k výcviku... Samozrejme som odchádzal na cvičák.

504 Leinar Namiya Leinar Namiya | 15. listopadu 2015 v 20:27 | Reagovat

Mise typu D - umývání nádobý a pomoc v kuchyni
Stála jsem v kuchyni veřejné jídelny Písečné. Jako první mě uhodila do nosu pach spáleniny, mastnoty a toho co by se ani se zavřenýma očima nedalo považovat za jídlo. Vypadalo to jako spálené cosi - nejspíš ryba - s pestrobarevnou kupičkou vedle, což nejspíš měla být asi zelenina a k tomu byly brambory, které byly zvenku převařená a uvnitř nedovařené. Nikdy jsem nepochopila, jak lidé dokážou nedovařit a převařit brambory zároveň. předemnou stála ženská větší než můj pokoj s obřím knírem a prasečíma očkama. Polil mě studený pot. Ta ženská se na mě díval tak, že kdyby pohled mohl zabíjet, válela bych se právě ve smrtelných křečích na zemi.
"dobrý...ehm den," řekla jsem nervózně a pokusila se o úsměv. Nutno podotknout, že moc povedený nebyl.
" Je mi jedno jestli je dobrý...tam máš práci," zavrčela až se mi naježili všechny chlupy na těla.
Podívala jsem se směrem, kterým ukazovala a málem padla v mrákotách na zem. Připomeňte mi někdo, ať už nikdy neberu práci ve veřejné jídelně, nikdy. To co jsem viděla, mě odrovnalo. Ta ženská ukazovala na hordu připálených hrncu a talířů s nesnězeným jídlem v umyvadle. Nemohli to jídlo, alespoň vyhodit?
Podívala jsem se na tu ženskou, jestli to myslí vážně a odpovědí mi bylo její zazubení. Nechtěla bych být její zubař, vážně ne, protože pochybuji o tom, že si ty zuby někdy čistila.
Opatrně jsem přešla k nádobý a zoukamě do něj štouchla. Naprstu mi zůstalo něco slizkého, masného a když jsem se to pokusila setřást, tak to nešlo.
rozhlídla jsem se abych našla něco, pomocí čeho bych se toho nemusela dotýkat. Naštěstí jsem po chvíli našla rukavice a pustila se do díla.
Nejdřív jsem všechny zbytky vyházela do koše. Můžu s jistotou říct, že ten blivajz nikdo nejedl, jinak by teď písečná nemocnice měla hodně napilno. Ale nejspíš tam zachvíli budou mít mě, kvůkli otravě jedovatými, neznámými plyny, kterých jsem se tu stihla nadýchat.
Nejhorší byly hrnce. At jsem se snažila jakkoliv, ta připálenina nešla jít dolů. Trvalo mi dvě hodiny, než jsem vyčistila všechny hrnce. Byla jsem na svou práci hrdá, protože se blyštily jak nové.
Konečně jsem svou práci dokončila. Ta ženská se spokojeně usmála." Velmi dobře, možná bych měla požádat aby tě sem někdy poslali znovu," pronesla a já zbělala jako křída. Rychlostí světla jsem sebrala svoje věci a zmizela dřívnež by ta ženská řekla něco další a přivodila mi tak noční můry na celí život. Po cestě domů se ještě rychle stavím do sídla kageho, abych oznámila dokončení mise s doporučením, aby mise pro veřejnou jídelnu zařadili do kategorie mise-S.

505 Machiko(adminka) Machiko(adminka) | 17. listopadu 2015 v 15:06 | Reagovat

[503]:

[504]: schváleno

506 Leinar Namiya Leinar Namiya | 21. listopadu 2015 v 19:32 | Reagovat

Nebylo to tak hrazné, rozhodně to bylo lepší než ta veřejná jídelna.
Mým úkolem bylo pomoct ve školce hlídat děti, protože většina vychovatelek onemocněla a tak je neměl kdo hlídat.
Dostala jsem třídu dětí, kteří měli za pár let jít na akademii. Bylo jim tak tři  čtyři roky.
Většinou byl klid, až na občasné tahanice, které obsahovali: "ta hračka je moje" "to není pravda, je moje" + dupnutí nohou.
nebo -
"běž pryč" " Ale já tu byl první" "No a co" a hádejte o čem se bavili...chvilka napětí...ano byl to nočník. Nevím jak vy, ale v jejich věku jsme se o nočník nehádali, mi jsme chodili už na normální záchod.
Tyto situace měli velmi rychlé řešení v podobě zabavení věci, i když po tom, co za mnou přišela jedna holčička s tím, že se...no domyslete si...jsem začala pochybovat ,zda zabavit nočník, byl dobrý nápad. Po tom, co za mnou přišlo druhé dítě se stejným problémem, jsem jim ho radši vrátila.
Krizová situace, teda krizová situace pro mě nastala ve chvíli, kdy byl obět. Nechápu, proč byly ty děcka naštvaný a začali po mě házet jídlo, možná za to mohlo těch deset zabavených kraček a palstelíny potom, co ji začali patlat na zeď, ale to není důvod plítvat jídlem
a mým časem, který strávím praním toho oblečení.
Nakonec si pro ně přišli rodiče a já mohla jít oznámit splněnou misi, i když se na mě dívali fakt divně, když jsem vešla do kageho sídla, možná to bylo tím, že jsem vypadala, jako bych se vyválela v popelnici.

507 Machiko(adminka) Machiko(adminka) | 26. listopadu 2015 v 10:58 | Reagovat

[506]: schváleno

508 Kove Inuzuka Kove Inuzuka | 5. prosince 2015 v 22:40 | Reagovat

dělám svoji misi typu D venčení psu "jdeme"
řeknu na psy a jdeme se projít do parku jsme tam +- 2 hodiny pak je odvádim domu za jejich pány pak se ještě chvíli se prochazim a odejdu říct že jsem misi splnil a čěkam jestli sem svuj ukol splnil :-(

509 Machiko(adminka) Machiko(adminka) | 2. ledna 2016 v 22:58 | Reagovat

[508]: víc to rozepis neberu mise ve dvou řádcích

510 Hoshi Yamanaka (Pakura) Hoshi Yamanaka (Pakura) | 6. února 2016 v 14:05 | Reagovat

Mise typu D - Výpomoc v kuchyni
Dorazila jsem do místní restaurace, kde jsem měla plnit dnešní misi. Našla jsem si rovnou majitele restaurace, který mě zavedl do kuchyně a ukázal, co mám udělat. Potom odešel a já začala s prací. Prvně jsem nakrájela nějakou zeleninu, jelikož jsem měla pomoci s vařením. Potom jsem přešla k umývání nádobí, kterého jen přibývalo. Ty hordy mastných kastrolů a jiného nádobí se pro mě staly otrokařinou na celý den, ale mise byla mise. Bohužel jsem D-éčkové mise od nepaměti neměla příliš v lásce a tak jsem to musela nějak přetrpět. Skončila jsem k večeru, kdy už jsem jenom vytřela podlahy, vyčistila ušpiněné sporáky a uklidila jsem zpět do polic suroviny, jako koření apod., které se ještě válely po linkách. Po zavíračce restaurace jsem se vykodrcala z kuchyně, rozloučila jsem se s majitelem restaurace v Listové a odkráčela jsem domů. Byl to pro mě celkem dlouhý den.

511 Maichiro Futeki Maichiro Futeki | 6. února 2016 v 17:16 | Reagovat

Neměla jsem, co dělat a ve vesnici jsem se nudila, takže jsem se pro zpestření dne rozhodla vzít si nějakou misi. Moc zajímavých déčkových misí nebylo na výběr a hledání domácího mazlíčka jsem také za vzrušující nepovažovala, ale byla to jediná mise, která přeci jen za něco stála. V misi byla i popsaná adresa zákazníka, tak jsem se vydala rovnou tam. Když už jsem byla u domu žadatele, tak jsem doslova zabouchala na dveře a k mému štěstí vylezla jen stará, zkroucená a miniaturní bábi. "Dobrý den, co tu děláte?" zachraptěla stařečským hláskem a já jsem jen protočila očima. /Co to je ku*va za mise?/ pomyslela jsem si, ale snažila jsem si zachovat, alespoň minimum slušnosti, když už tohle byla moje první mise. "Dobrý den, žádala jste o to, aby vám nějaký shinobi pomohl najít zatoulaného mazlíčka a tak sem poslali mě." odpověděla jsem neutrálním tónem. "Cože? Paninko, musíte víc nahlas!" opět bábi zachraptěla, ale musela jsem přiznat, že jsem tak trochu kuňkala a to vždy, když jsem se snažila o slušný tón. "Říkám, že se vám zatoulal mazlíček a tak mě sem poslali, abych ho našla!" už jsem zařvala na celý pozemek tý bábě do ucha. "Tak vás mi poslali? Co je to dneska za ninji? Zmalovaný a nic moc to na sobě nemá." začala bábrle skuhrat. /Ať už mám tuhle misi za sebou./ pomyslela jsem si jen na její kritiku a když do mě začala šťouchat berlí, tak jsem měla jen krůček od toho, abych na ni nevystartovala. "Za mých časů ..." ta bábi nemusela ani pokračovat, zastavila jsem ji totiž, jakmile jsem jen zaslechla "za mých časů." "Určitě ráda bych si vyslechla, jak se za vašich časů oblékali ninjové, ale mám tu plnit misi." odpověděla jsem na to stále ještě s neutrálním tónem. "Tse! A ještě je to drzé." tak nějak bábi zaprskala a odbelhala se na chvíli do domu, odkud přinesla pár fotek svého mazlíčka, který se jí ztratil. "Najdete alespoň Boba?" optala se bábi, jako bych vypadala totálně neschopně. "Nebojte se, máte ho zpátky, než stihnete říct ninja." ubezpečila jsem bábi a co nejrychleji jsem zmizela, abych jejího mazlíčka našla a abych nemusela ty její žvásty poslouchat. Začala jsem hledat v ulicích, i když to nebyl zrovna asi nejchytřejší nápad, ale někde jsem začít musela. Když jsem prohledala celou Cedrovou vesnici, která nebyla příliš velká, tak jsem se zaměřila na její okolí. Hledat zatoulaného králíka po lese bylo, jako hledat jehlu v kupce sena, ale ani tam jsem ztraceného mazlíčka nenašla. Lesem jsem došla až na louku a co tam nevidím - pase se tam malý bílý králíček s černým flekem ve tvaru srdce okolo očí. /Bingo!/ pomyslela jsem si, když jsem ho spatřila a s opatrností jsem se k němu přikradla, ale když jsem po něm skočila, tak utekl a já zůstala doslova obličejem ve sněhu a ne jednou. Dokonce jsem skončila i v malém jezírku, které na louce bylo, takže jsem byla promočená, pomlácená od králíka a velmi rozzuřená. Připadala jsem si jako blbec - kunoichi, nukenin a honí tu blbýho králíka. Naštěstí se mi podařilo toho ušáka chytit, když se mi pokusil proběhnout mezi nohama. Skoro celou cestu nazpátek do mě hryzal, takže jsem už byla i pokousaná, ale vrátila jsem se s úspěchem. Zaklepala jsem na dveře staré bábinky a když otevřela, doslova jsem jí tu chlupatou potvoru vrazila do ruk a bez rozloučení či jiného slova jsem celá nasupěná odešla. Ulevilo mi jen vědomí, že tahle mise konečně skončila.

512 Leinar Namiya Leinar Namiya | 10. února 2016 v 19:20 | Reagovat

Mise typu D - hledání domácího mazlíčka
/Myslím, že najít bílého králíka by neměl být problém, lepší než hledat křečka nebo rybičku, i když nevím jak by vám uprostřed pouště mohla zdrhnout ryba, ale stát se může lecco/ pomyslela jsem si a rozhlížel jsem se po okolí./Králíci, co vím o králících? Jsou blbý, jsou to mrchy a zvířata, takže by měli jednat pudově...což znamená, kdybych byla zvíře kam bych v poušti šla? Asi k nejbližšímu zdroji vody/ pokrčila jsem rameny, /tak proč ne.../ Asi o půl hodiny později jsem objevila bílou chlupatou kouli někde v keři a ejhle on to byl králík, taky pěkně blbá barva na maskování, ale vzhledem k tomu, že se jednalo o domácího mazlíčka...alespoň méně námahy. Chtěla jsem jej prostě vzít a donést jeho majiteli, jenže jak jsem už řekla králíci jsou mrchy a tenhle se nehodlal jen tak vzdát, takže začala mírná honička, která skončila tak, že jsem ještě večer nalézala v oblečení schované listí a písek jsem měla i ve...no domyslete si...takže jsem se naštvala a přitáhla si ho pomocí kekkei genkai (telekineze). Povedlo se mi ho donést do kageho kanclu relativně v klidu, pokud nepočítáte dokousaný prsty a ruce. Nakonec jsem ohlásila splnění mise a šla domů.

513 Hoshi Yamanaka (Pakura) Hoshi Yamanaka (Pakura) | 11. září 2016 v 22:28 | Reagovat

Vyrazila jsem na misi. Opět na misi, která nebyla nic moc. Měla jsem venčit psy. V klanu Inuzuka jsem si je převzala a vyrazila jsem s nimi do parku. Tam jsem si sedla na lavičku a pustila je. Byli celkem ukáznění, až na pár jedinců, které jsem musela od kolemjdoucích tahat. /Bože./ zavrčela jsem v duchu a celkem jsem se těšila až budu mít misi za sebou. Se psy jsem se ještě prošla po vesnici. Měla jsem je na vodítku a bylo dost otazné, jestli já táhám ten neukázněný chomáč chlupů anebo jestli ti psi táhnou mě. Celkem velkou obchůzkou jsem to vzala zpět do klanu, kde jsem psy odevzdala jejich majitelům a byla jsem ráda, že mám další misi typu D za sebou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama